Klára Olšáková

Klára Olšáková │cesta k angličtině
Jak jsem se učila albánsky

Jak jsem se učila albánsky

Jaké to bylo, když jsem se v 37 letech začala učit albánsky. S dvěma malými dětmi za zády. A s vyhlídkou života v kultuře, o které jsem prakticky nic nevěděla. Pomohly mi individuální lekce, autobus a kapučínové siesty.  

Počáteční děs zahnaly kartičky

Začátky byly krušné. Z první lekce albánštiny jsem sice odjížděla s dobrým pocitem z albánské abecedy a výslovnosti, zato jsem si nepamatovala jediné slovo. A to jsme se učili jen pozdravit a poděkovat!

Tam, kde si v angličtině vystačíte s jednoslabičným „Hi“, na vás v albánštině číhá „Përshëndetje“ nebo „Mirëmëngjes“… Při děkování „Faleminderit“ také jako začátečník počítáte, jestli máte všech pět (slabik) pohromadě. 

Na albánská slovíčka jsem si poprvé v životě zavedla kartičky. Všechna slovíčka z lekcí jsem si doma večer po uspání dětí přepisovala na kartičky. Druhý den ráno (a dalších několik dnů) jsem si je opakovala. Postupně jsem vyřazovala slova, která jsem se už naučila. A přidávala nová. Pět měsíců, den co den. Vyplatilo se mi to. Po přistání v Tiraně jsem se nebála promluvit.

Jazyková laboratoř v autobuse

Od učitele albánštiny jsem dostala nahrávky všech rozhovorů a textů v učebnici. Nahrála jsem si je do mobilu a do kabelky přibalila sluchátka. Byla to jediná mluvená albánština, kterou jsem měla k dispozici. Takže jsem to poslouchala pořád dokola. Každý den. 

Cesty z Litoměřic do Prahy na lekce albánštiny se proměnily v audio trénink. 60minutová cesta tam a 60 minut zase zpátky autobusem. To byla pro mě se sluchátky na uších učiněná jazyková laboratoř. Za měsíc jsem naposlouchala přes 20 hodin, z toho až 16 v autobuse. 

Ze začátku jsem se radovala z každého slova, které jsem ve změti zvuků rozklíčovala. Postupem času jsem nahrávkám rozuměla víc a víc i bez textů. Věty se mi vrývaly do paměti a slovíčka jsem se učila automaticky se správnou výslovností. Jako dílky puzzle jsem v prvních pěti měsících sestavovala svou albánštinu na lekcích s lektorem a díky intenzivnímu poslechu.

Dětské knížky jako učitelky čtení

Co mi opravdu chybělo, byly zajímavé texty ke čtení. Albánská literatura a autentické texty z internetu byly pro mě jako začátečníka moc složité. Pročítání stránek, na kterých jsem rozuměla jen několika slovům, a sem tam rozkódovala gramatiku, mě spíš demotivovalo.

Tehdy jsem si uvědomila, jakou výhodu máme v hlavních světových jazycích, kde si můžeme od začátku vybírat z nabídky zjednodušené četby. V albánštině jsem nic takového neměla a číst články z učebnice mě nebavilo. Navíc jsem je už znala nazpaměť z mé autobusové posluchárny.

V albánštině jsem se tak rozečetla až v Tiraně. Má albánská lektorka mě na lekcích v tiranských kavárnách zásobovala literaturou z knihovny svého syna. Tak jsem se prokousávala příběhy myšáka Stiltona a albánskou prvoukou. Pro třicátnici to nebyl zrovna odvaz po stránce obsahové, ale pro nasátí albánštiny to byl dobrý nápad.

One-woman kapučínové siesty na rozmluvení

Na kurzu albánštiny v Praze jsem zažila své první konverzace. Byly to cenné minuty. Věděla jsem ale, že potřebuju mluvit nikoli minuty, ale hodiny. A v Litoměřicích na mě moc příležitostí ke konverzaci v albánštině nečíhalo…

A tak jsem si do svého dne zařadila nový rituál. Když jsem byla sama doma, zasedla jsem v obýváku k albánštině. U čerstvě namletého a našlehaného kapučína jsem si pročetla zápisky z minulé lekce a dala si trénink mluvení self talk.

Self talk funguje. Rozmluvit se můžete i sami se sebou. Jako já albánsky. Představila jsem si, že se právě seznamuju v tiranské kavárně a chci říct něco o své rodině. Mluvila jsem u kapučína nahlas o svém příbuzenstvu. Pak jsem se přesunula na albánskou tržnici a nakoupila si čerstvou zeleninu. 

Proč self talk funguje

  • Když jsem se při mluvení zasekla, bylo to úplně bez nervů. Nikdo mě přece neslyšel.
  • Objevovala jsem slovíčka nebo gramatiku, kterou ještě neumím, ale budu potřebovat.
  • Slyšela jsem albánskou verzi svého hlasu a zvykala si na ni.
  • Díky naposlouchaným hodinám jsem uměla sama zhodnotit, co musím zlepšit.
  • Namluvila jsem tak albánsky hodiny navíc.

Mluvila jsem takto o všem možném. Absolvovala jsem návštěvu u lékaře (a jsem vděčná osudu, že toto jsem trénovala zbytečně), objednávala si jídlo v restauraci nebo popisovala prostředí videoklipu albánské písničky na Youtube. V jednom litoměřickém obýváku jsem vykomunikovala spoustu situací.

Když jsem pak v Tiraně poprvé vyrazila na místní tržnici, jen jsem opakovala, co jsem měla natrénované ze svých kapučínových siest.

V zemi orlů

Díky systematickému učení, silné motivaci a pravidelnému poslechu jsem se rychle zlepšovala. Albánština mě bavila. Můj učitel mě nakazil svým nadšením pro albánskou kulturu a literaturu. Začala jsem číst Kadareho romány a Aliçkovy povídky (ty totiž do češtiny přeložil můj učitel albánštiny). A těšila se na den, kdy vystoupím na letišti Rinas a dýchne na mě vzduch země orlů.

Když jsem pak v červnu 2017 dělala první kroky na půdě této balkánské země, obklopil mě horký vzduch albánského léta. A také dobrý pocit z albánštiny. Na letišti jsem zvládla své první opravdové konverzace. Cestou do svého nového domova jsem rozuměla prvním nápisům na billboardech. A ve zprávách z autorádia rozklíčovala několik vět.

Cítila jsem, že jsem pro svou albánštinu před odletem do Tirany udělala, co jsem mohla. A to stačilo. Největším překvapením po příjezdu pro mě byla kráva na kruhovém objezdu v Tiraně. 

Investice do soukromých lekcí albánštiny byla jednou z nejlepších v mém životě. Otevřela mi bránu do neznámého světa. Zažila jsem díky ní konverzace a sledovala dění v zemi z pohledů, které by mi jinak byly upřeny. Bohatství albánských zážitků (některé si můžete přečíst na mém alba-blogu) a zkušeností má pro mě nevyčíslitelnou hodnotu. Faleminderit.

2 názory na “Jak jsem se učila albánsky”

  1. Klára Olšáková

    Řekla bych, že albánština není pro Čechy těžší než jiné cizí jazyky, které se běžně učíme. Má 5 pádů, podstatná jména mají určitý a neurčitý tvar. Nepravidelností má albánština dost, ale který jazyk nemá 😉
    Výhodou je, že albánština používá latinku. Záludné jsou dialekty albánštiny – jsou značné rozdíly mezi albánštinou na severu a na jihu země.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *